Při pohledu na historické fotky dědů s mocnými kníry a spodničkami jejich chotí nás občas napadá, jak to tihle ctihodní předci měli se sexem?
Dojednali to u večeře: “Tak, Fanynko, až domyjete to nádobí, můžete mne laskavě obšťastnit”? Nebo si děd odložil cvikr a roztrhl babičce viktoriánskou blůzku, až knoflíčky létaly? Fakt je, že u jejich nohou většinou sedí pokolení dětiček v námořnických oblečcích, a tak je jasné, že pradědeček s prababičkou museli mít sex. A jak to tehdy měli rádi?
Muž musí být dominantní
Feminismus nyní stranou, takhle to tehdy bylo sexy. Ne, že by se mezi předky nenašel submisivní muž nebo dominantní dáma, ale obecně se pokládalo pro muže za ponižující, pokud by se nechal v posteli kočírovat svou něžnou polovičkou. Ostatně, sexy idoly té poetické doby byly jasné: švarný oficír s mužnou hrudí a pěstěným knírem a bělounká oblá slečinka s malinovými rtíky a útlým pasem. Viktoriánská morálka radila dívkám, že mají být zdrženlivé a neprojevovat své sexuální touhy, jedině pak je mnou muži dobývat a milovat .Takové bylo obecné povědomí, co se však skutečně dělo, když zhasly petrolejky, se můžeme jen domýšlet.
Rajcovní spodní prádlo? Nejdražší a růžové.
Kdybyste dnes na svého milého vybalila růžové nařasené spodní prádlo objemných rozměrů, plné kostic, šňůrek a volánků, možná by z vášnivé noci nebylo nic. Jeho prapradědečka by však podobná kreace rozpálila doběla. Bývalo samozřejmostí pro slečny a paní z lepších rodin, že si kupovaly prádlo nejvyšší možné kvality, které udržovaly perfektně čisté. Barva dámského prádla pak měla být přednostně růžová. Dnešní vkus je samozřejmě dávno jinde, ale kouzlo pomalého a dlouhého svlékání, těsných korzetů a chvějících se mužských prstů při rozbalování toho nařaseného dárečku, mělo něco do sebe. Žádné šup šup modely s porno průstřihy, ale pěkné gradování touhy, podmíněné očekáváním. Nestálo by to za pokus?
Nemravné čtení pod peřinou
Myslíte, že babičky neměly Padesát odstínů šedi a dědové nemohli, chudáci, mrknout tu a tam na porno? Tak běžné jako dnes to jistě nebylo, ale erotická literatura nebo stimulující obrázky nahých slečen se sehnat určitě daly. Když v roce 1928 vyšel román Milenec lady Chatterleyové anglického spisovatele Davida Herberta Lawrence, byl z toho skandál. Kniha byla po dlouhá desetiletí zakázána jako pornografie. Aktivistka v péči o ženy Mary Wood-Allenová se v roce 1899 k romantické literatuře vyjádřila ve smyslu, že čtení románů plodí v dívkách falešné a nereálné představy o životě a popisy milostných scén mají tendenci vytvářet abnormální sexuální vzrušení jejich intimních orgánů. Ale proto to všichni přece čteme, milá Mary!
Oblečená a potmě
Pokud byl dědeček fanoušek ranního sexu a babička se zhlédla v radách jisté Ruth Smythersové, měli obrovský postelový problém. Tato dáma se “proslavila” svými perlivými radami v oblasti sexuálního soužití manželů. „Ve chvíli, kdy má nevěsta oblečenou košili a zhasla už všechny světla, postaví se tiše k posteli a očekává svého ženicha. Ten když tápavě vstoupí do místnosti, neměla by žena vydávati žádného zvuku, neboť by tomu mohl porozuměti jako povzbuzení. Měla by ho nechat tápati ve tmě. Vždy jest naděje, že třeba zakopne a způsobí si malé zranění, kterého by žena mohla využíti jako výmluvy a odepřít mu pohlavní styk. Když jí najde, měla by manželka ležeti co nejtoporněji. Jakýkoli tělesný pohyb z její strany by si mohl optimistický manžel vyložiti jako vzrušení sexuální.” Ubohý, ubohý reverend Smythers!
Ale aby bylo jasno. Pokud nám, optikou dnešní doby, připadají naši předci prudérní nebo nemoderně ostýchaví, vězte, že znali a dělali všechny ty akrobatické, skupinové a nekonvenční záležitosti, které dnes schováváme v počítačích před ratolestmi. Milovali se tradičně i netradičně, čehož my sami jsme důkazem. Vzrušení ovšem nebylo tak snadno k mání a možná jim to dnes můžeme i trochu závidět.